Analýza rizik
Základní typ. Analýza rizik je systematické použití dostupných informací k identifikaci nebezpečí a k odhadu rizika. Analýza rizik se skládá:
1. Vymezení hodnoceného systému. Tj. přesné určení hranic hodnoceného systému.
2. Určení (identifikace) nebezpečí. Vyhledávání nebezpečných situací systému, které mohou nastat.
3. Odhad rizika. Odhad četnosti a pravděpodobnosti výskytu specifikované nebezpečné události a jejich následků.
4. Hodnocení rizika. Je proces, při kterém se vytváří úsudek o přijatelnosti rizika. V případě, že přijatelná úroveň rizika je nižší, musí se přijmout opatření ke zmenšení rizika. V opačném případě se provede výčet zbytkových rizik. Hodnocení rizika vyžaduje postup, kterým se na základě analýzy rizika vytvoří úsudek o dosažení přijatelného rizika.
5. Posouzení rizika
6. Řízení rizika
7. Vypořádání rizika. Jako vypořádání rizika technického díla ve stadiu návrhu jsou nejen podklady pro úpravy projektu z důvodu snížení rizika, ale i seznam zbytkových rizik, které projektant nechává k řešení provozovateli projektovaného zařízení. A to z důvodů, že je projekt neumí řešit anebo že náklady na řešení v projektu by byly enormně vyšší než řešení provozovatelem, tj. organizace a uspořádání výroby, technických inspekcí či údržby.
Každopádně musí být seznam zbytkových rizik předán provozovateli jako součást dokumentace projektu.
Studie nebezpečí a provozuschopnosti (HAZOP). HAZOP je jeden z možných druhů analýzy rizik. Je vhodný pro analýzu rizik v chemickém průmyslu.
V rámci HAZOP je nutno určit stupeň SIL. SIL (Safety Integrity Levels) je statistické vyjádření spolehlivosti technického systému (zejména v elektrotechnice). Je vyjádřen ve třech (podle ANSI) nebo ve čtyřech (podle IEC) kategoriích. SILy jsou ve vztahu s pravděpodobností poruchy za hodinu anebo počtu hodin provozu bez poruchy. Jsou kategorizovány takto:
„SIL 4“ - katastrofický dopad na komunitu.
„SIL 3“ - ochrana zaměstnanců a komunity.
„SIL 2“ - ochrana výroby a majetku. Možná poškození zaměstnanců.
„SIL 1“ - malý dopad na majetek a ochranu výroby.
Každá funkce má specifikovanou úroveň integrity bezpečnosti (SIL), která je nezbytná k dosažení funkční bezpečnosti.
FMECA neboli Failure modes, effects, and criticality analysis je systematická a proaktivní technika pro identifikaci a analýzu potenciálních režimů selhání pro různé součásti systému. FMECA pomáhá posoudit účinky, které tyto režimy selhání mohou mít na systém, a řadit problémy vzhledem k závažnosti a navrhuje opatření.
Jsou zkoumána a hodnocena rizika spojená s různými režimy selhání. Obvykle jsou prezentovány pomocí jedné z následujících dvou metod:
- Matice rizika
- Číslo priority rizika (RPN)
Matice rizika je připravena s ohledem na následující dva parametry:
riziko spojené s poruchovým režimem s funkcí frekvence poruchového režimu a
potenciální koncové účinky (závažnost) režimu selhání. Obr. níže ukazuje typickou matici rizika.
Číslo rizikové priority (RPN) se vypočítá takto:
RPN = S ×O × D
kde, O je množstevní velikost výskytu selhání,
S je závažnost selhání,
D je pravděpodobnost, že selhání bude zjištěno dříve, než se systém dostane ke koncovému uživateli.
Všechny tyto hodnosti jsou uvedeny na stupnici od 1 do 10. Čím menší RPN, tím lépe a naopak. Pro zjištění přijatelnosti rizika se obvykle používá zásada ALARP (as low as reasonably practicable – úroveň rizika je tak nízká, jak je to rozumně možné). Podle této zásady se stanovují dvě úrovně rizika: jestliže je riziko pod dolní mezí všeobecně tolerované oblasti, žádná opatření nejsou nezbytná. Jestliže se riziko nachází nad horní mezí všeobecně tolerované oblasti, riziko se považuje za nepřijatelné. Pokud se riziko nachází mezi horní a dolní mezí, je potřebné vyhledat ekonomicky nejvýhodnější řešení.